České klima 2024

Institut 2050 přinesl nový reprezentativní výzkum veřejného mínění České klima 2024. Průzkumu se od května do srpna 2024 účastnilo 2299 respondentů ze všech koutů České republiky. Servisně ho zajistila agentura SEM/MARK. Výsledky výzkumu jsou zveřejňovány ve spolupráci s iRozhlasem.

Bez zapojení veřejnosti nemůže být tak komplexní výzva, jako je transformace k nízkouhlíkové ekonomice, úspěšná. Proto je důležité znát reálné rozložení názorů české veřejnosti: kde jsou lidé připraveni na další kroky v dekarbonizaci, kde volají po větší aktivitě, kde tápou, kde je tlačí pata a kde navrhovaná řešení důrazně odmítají.

Výzkum Institutu 2050 exkluzivně zveřejnil iRozhlas a ukazuje české přemýšlení o změně klimatu, které je plné paradoxů.

• Češi považují změnu klimatu za závažný problém, ale jen menšina přímo pro sebe a své blízké.
• Klima chtějí chránit, a to okamžitě, ale bezbolestně.
• Velmi důvěřují vědcům a požadují, aby se jim konečně naslouchalo, ale odmítají jedno z hlavních jimi navrhovaných řešení klimatické krize.
• Stále negativněji se staví k Zelené dohodě pro Evropu, i když moc nevědí, co obsahuje.

Češi si problematiku změny klimatu většinou uvědomují a chtějí ji akutně řešit. Zajímají se o informace, praktické návody a plány státu v této oblasti, byť z české veřejné debaty o změně klimatu můžeme mít často dojem přesně opačný.

Můžete si detailně prolistovat první report k výzkumu České klima 2024 a podrobně si prostudovat, jaké jsou názory české veřejnosti na ochranu klimatu, dekarbonizaci i Zelenou dohodu.

V jakém časovém horizontu je podle vás potřeba řešit problémy klimatické změny? 

Tento kontrast také nejvíce zaujal Jana Krajhanzla, ředitele Institutu 2050 a vedoucího výzkumného týmu. „V politické debatě je málo zastoupeno to, po čem lidé volají. Je tu solidní podpora pro modernizaci naší republiky, jejího průmyslu či dopravy. Česká debata často vyznívá, že jsme nostalgici po Rakousku-Uhersku nebo devadesátých letech. Nám se ale ukázalo, že lidé tou nostalgií zase tak silně netrpí. Naopak přes šedesát procent lidí fandí moderním trendům,“ odbočuje Krajhanzl ke kulturnímu založení Čechů, které výzkum také zkoumal.

Zelená dohoda jako rudý hadr?

Data jasně ukazují, že je zásadní rozdíl, jestli na Čechy začnete o klimatu mluvit skrze ochranu přírody a péči o krajinu, nebo spustíte o Green Dealu. Když zaostříme na jednotlivé prvky Green Dealu, s mnohými Češi souhlasí. Chtějí rozvíjet obnovitelné zdroje energie, požadují odolnější krajinu nebo stojí o modernizaci českého průmyslu a země celkově.

Víc než čtyři z pěti oslovených respondentů uvedli, že „politici by nám měli lépe vysvětlit, jaké kroky v ochraně klimatu plánují“. Víc než dvě třetiny dotazovaných vyjádřily touhu po informacích o tom, co bude pro Česko Green Deal znamenat. Recepty na to, jak Česko bude řešit sucho a povodně, zajímají ještě víc lidí.

Víc než polovina Čechů považuje možnost jezdit autem se spalovacím motorem za své lidské právo, ukazují data Institutu 2050. Zároveň si 39 procent myslí, že Green Deal zakazuje po roce 2035 jezdit jakýmikoli auty se spalovacím motorem. Jen necelá třetina správně odpověděla, že to tak není.

Podle současného plánu, který se ještě může změnit, má od roku 2035 platit zákaz prodeje nových aut se spalovacími motory, tedy jezdit mohou i nadále. Navíc vyňaty ze zákazu prodeje mají být spalovací motory na bezemisní syntetická paliva, pokud je výrobci budou schopní nabízet.

V české debatě také často zaznívá, že snažit se o snižování emisí skleníkových plynů by se měly především země jako Indie nebo Čína. Jen jeden z dvaceti Čechů ovšem ví, že Česko těchto emisí prohlubujících změnu klimatu produkuje na osobu víc než zmíněné země.

Klima plné paradoxů

Právo na spalovací motor si tedy chce většina Čechů ponechat. Zároveň skoro dvě třetiny populace podle výzkumu České klima 2024 souhlasí s tvrzením, že „bychom měli už konečně poslouchat skutečné odborníky – klimatology, kteří před změnou klimatu varují“. Tyto dva přístupy jsou ovšem v naprostém rozporu – existuje jasná vědecká shoda klimatologů (i dohoda vlád zemí světa) na tom, že spalování uhlí, ropy i plynu musíme co nejrychleji ukončit, pokud chceme zbrzdit další prudké oteplování planety a zamezit katastrofálním dopadům změny klimatu.

Češi také většinově věří, že ochrana klimatu přinese běžným lidem jen další zdražování. Zároveň ale podle nich stojí za to se řešeními změny klimatu zabývat. Jen podle pětiny dotazovaných je to příliš drahé na to, abychom se o to pokoušeli.

Další konkrétní paradox, který z dat plyne, se týká větrné energetiky. Aby český stát podporoval její rozvoj, to si přejí skoro tři čtvrtiny Čechů. Jen šest procent je pro její omezování. Ovšem zároveň pozorujeme, že větrnou elektrárnu ve svém okolí lidé v místních referendech často zamítnou. Pokud by však z toho obec měla příjmy, souhlasilo by víc než šest z deseti. A ještě pozitivněji jsou větrníky „za domem“ vnímané, pokud by z nich profitovaly i přímo domácnosti v daném místě.

Chybějí ambasadoři

Tomáše Chabadu z Institutu 2050 na sesbíraných datech nejvíce překvapilo, že většina české veřejnosti vnímá, jak rozsáhlé změny jsou potřeba, aby Česko přestalo produkovat škodlivé emise skleníkových plynů. „Podle přibližně tří čtvrtin obyvatel se musí změnit česká politika a používané technologie, ale také naše ekonomika i životní styl většiny obyvatel.“

Jan Krajhanzl poukazuje na to, že Čechům podle dat chybějí vůdčí osobnosti či jacísi ambasadoři, kteří by jim složité téma změny klimatu srozumitelně vysvětlovali.

Zdroj: iRozhlas a Institut 2050